Jaký je rozdíl mezi podkladní vrstvou a zemním tělesem?

Podkladní vrstva je nosná vrstva nad zemní plání, zatímco zemní těleso leží pod ní. V konstrukcích teras a cest představuje podkladní vrstva nejnižší vrstvu horní stavby a nachází se mezi zemní plání a krytinou z desek. Musí být rovná, únosná a mrazuvzdorná. Přebírá zatížení od krytiny a rozkládá je tak, aby je podloží uneslo.

V odborném významu je zemní těleso zemní útvar vytvořený navršením zeminy pod zemní plání, pod nímž se nachází rostlý terén. V běžné řeči se však jako zemní těleso označuje celá skladba pod krytinou z desek. V těchto textech se tento výraz používá v širším významu.

Rozlišují se tři skupiny podkladních vrstev. Nestmelené podkladní vrstvy tvoří písek, štěrk, drť nebo kamenivo. Ukládají se volně a podle možností se zhutňují. Zhutněním se zvýší únosnost, aniž by se zrna sypkého materiálu spojila pojivem.

Mřížkové podkladní vrstvy tvoří štěrkové rošty. Označují se také jako rošty pro zatravnění, štěrkové voštiny nebo plastové voštinové rošty. Jejich komory se vyplňují drtí. Další variantou mřížkových podkladních vrstev jsou kovové rošty, které se používají například na balkonech.

Zpevněné podkladní vrstvy vytvářejí pevnou souvislou nosnou vrstvu. Patří sem podkladní vrstvy stmelené hydraulickým pojivem, například beton, i podkladní vrstvy s asfaltovým pojivem, například asfalt. Řadí se sem také stávající krytiny, jako jsou betonová dlažba, dlaždice, desky z přírodního kamene, potěr nebo parkety, a rovněž hydroizolace, například střešní pásy.

V předpisech pro stavbu pozemních komunikací se za podkladní vrstvy považují pouze vrstvy z betonu a asfaltu. Stávající krytiny a hydroizolace se zde za podkladní vrstvu nepovažují. V členění použitém v tomto textu však všechny tři skupiny představují podkladní vrstvu, protože nesou gumové desky.