Plastová štěrková mřížka – zatravňovací rošt WG "Matná černá"

Podkladní vrstva je nosná vrstva nad zemní plání, zatímco zemní těleso leží pod ní. V konstrukcích teras a cest představuje podkladní vrstva nejnižší vrstvu horní stavby a nachází se mezi zemní plání a krytinou z desek. Musí být rovná, únosná a mrazuvzdorná. Přebírá zatížení od krytiny a rozkládá je tak, aby je podloží uneslo.

V odborném významu je zemní těleso zemní útvar vytvořený navršením zeminy pod zemní plání, pod nímž se nachází rostlý terén. V běžné řeči se však jako zemní těleso označuje celá skladba pod krytinou z desek. V těchto textech se tento výraz používá v širším významu.

Rozlišují se tři skupiny podkladních vrstev. Nestmelené podkladní vrstvy tvoří písek, štěrk, drť nebo kamenivo. Ukládají se volně a podle možností se zhutňují. Zhutněním se zvýší únosnost, aniž by se zrna sypkého materiálu spojila pojivem.

Mřížkové podkladní vrstvy tvoří štěrkové rošty. Označují se také jako rošty pro zatravnění, štěrkové voštiny nebo plastové voštinové rošty. Jejich komory se vyplňují drtí. Další variantou mřížkových podkladních vrstev jsou kovové rošty, které se používají například na balkonech.

Zpevněné podkladní vrstvy vytvářejí pevnou souvislou nosnou vrstvu. Patří sem podkladní vrstvy stmelené hydraulickým pojivem, například beton, i podkladní vrstvy s asfaltovým pojivem, například asfalt. Řadí se sem také stávající krytiny, jako jsou betonová dlažba, dlaždice, desky z přírodního kamene, potěr nebo parkety, a rovněž hydroizolace, například střešní pásy.

V předpisech pro stavbu pozemních komunikací se za podkladní vrstvy považují pouze vrstvy z betonu a asfaltu. Stávající krytiny a hydroizolace se zde za podkladní vrstvu nepovažují. V členění použitém v tomto textu však všechny tři skupiny představují podkladní vrstvu, protože nesou gumové desky.

Terasová dlažba se klade na rovný, únosný a odvodněný podklad. U teras v úrovni terénu musí být podklad proveden v nezámrzné skladbě; její konkrétní provedení závisí na druhu desek a na stávající ploše. Podkladní vrstva takové terasy je tvořena únosnou zemní plání a dostatečně zhutněnou ochrannou vrstvou proti promrzání a nosnou vrstvou.

Na nosné vrstvě se pevné desky z betonu nebo přírodního kamene obvykle pokládají do rovnoměrně srovnané kladecí vrstvy z drceného kameniva. Keramickou terasovou dlažbu lze podle systému uložit do kladecí vrstvy z drceného kameniva, na rektifikační terče nebo do maltového lože. Dřevěná prkna a WPC prkna vyžadují vhodnou podkonstrukci.

Bez takové podkonstrukce, avšak s celoplošnou oporou, se klade terasová dlažba z pryžového granulátu pojeného polyuretanem. Tuto dlažbu nelze bodově podepřít rektifikačními terči. Na nepoškozenou plochu z betonu, asfaltu, betonové dlažby nebo přírodního kamene ji lze volně položit bez maltového lože. Stávající podklad musí vodu odvádět dostatečným spádem k odtoku nebo do vsakovací plochy.

Na nezpevněné zemině se nejprve zhotoví rovná a únosná zemní pláň. Plošně položené štěrkové rohože na ní mohou vytvořit stabilní vodopropustnou oporu, pokud jsou jejich komory zcela vyplněny vhodným drceným kamenivem. Pod štěrkovými rohožemi může být podle vlastností zeminy a namáhání mrazem nutná také zhutněná ochranná vrstva proti promrzání a nosná vrstva. Pro skladbu se štěrkovými rohožemi není zapotřebí betonová deska.

Tlumicí desky a gumové dlaždice na terasu leží na štěrkových mřížkách lépe a jejich poloha zůstává déle stabilní než při uložení přímo na volně sypané drti. Voštinové buňky drží kamenivo na místě a omezují pohyb jednotlivých zrn. Zrna se proto nemohou při zatížení posouvat do stran ani se při silném dešti vyplavovat. Plocha z desek tak zůstává po mnoho let stabilní a bezpečná.

Ve volně sypané drti mají všechna zrna přibližně stejnou velikost. Chybí jemné zrno, které by vyplnilo mezery, takže i po zhutnění zůstává drť pohyblivá. U pevné betonové desky tato pohyblivost nehraje roli. Elastická tlumicí deska nebo terasová dlaždice z pryžového granulátu však neroznáší zatížení do podkladu rovnoměrně. Drť může být postupně vytlačována k okrajům desek. Gumová dlaždice pak ztrácí oporu ve středu a propadá se. Vytlačená drť se hromadí pod okraji, které se zvedají. Tento projev poškození se označuje jako miskovité prohnutí.

Štěrkové mřížky se v obchodě označují také jako zatravňovací rošty, štěrkové voštiny nebo plastové voštinové rošty. Z volně sypané drti vytvářejí polohově stabilní nosnou vrstvu. Při plnění se kamenivo zarovná přesně do úrovně horní hrany buněk. Kamenivo uzavřené v buňkách zůstává na místě i při zatížení a dešti, takže plocha z desek leží stabilně a bezpečně. Vyplněné mřížky unesou až 400 t/m².

Celá plocha zůstává vodopropustná. U propustného podloží zpravidla není nutný sklon ani odvodnění. Je-li zemina únosná a zatížení malé, stačí odstranit ornici a mřížky položit na tenkou vyrovnávací vrstvu drti. Výkop je menší než u běžné skladby. Nosná vrstva ze štěrkodrti je nutná teprve při málo únosném podkladu, při požadavku na mrazuvzdornou skladbu nebo při vyšším zatížení plochy. Pro štěrkové mřížky hovoří malý rozsah prací.

Zatravňovací rošty se jako podkladní vrstva pokládají třemi způsoby: přímo na rostlou zeminu, do kladecí vrstvy z drceného kameniva na zemní pláni nebo na podkladní vrstvu ze štěrkodrti.

Buňky se vyplňují drceným kamenivem s ostrými hranami až po okraj a povrch se stáhne do roviny s horní hranou roštů.

Na únosné zemině při nízkém zatížení postačuje pokládka přímo na rostlou zeminu. Nejprve je nutné odstranit ornici a zemní pláň pečlivě připravit. Rošty se pokládají přímo na rostlou zeminu, do níž pronikají zemní trny dlouhé 4 cm.

Pro vyrovnání nerovností se na zemní pláni zřídí tenká kladecí vrstva z drceného kameniva; zemní trny jí procházejí až do zemní pláně.

U podkladu s nízkou únosností, při mrazuvzdorné skladbě nebo při vysokém očekávaném zatížení se nejdříve zřídí a zhutní podkladní vrstva ze štěrkodrti. Do zhutněné štěrkodrti zemní trny neproniknou, proto se na podkladní vrstvu zřídí kladecí vrstva z drceného kameniva, aby se do ní trny zapustily celé. Tato vrstva musí mít nejméně 6 cm a rošty na ní musí dosedat celou plochou.

Štěrkové rohože jsou v prodeji známé také jako zatravňovací rošty nebo plastové voštinové rošty. Při vyrovnání nerovností se rošty osazují do tenké kladecí vrstvy z drceného kameniva o tloušťce přibližně 2 až 5 cm.

Vodopropustná podkladní vrstva se zpravidla provádí bez sklonu; odborně se označuje jako vodopropustná nosná vrstva. Srážková voda přes ni přirozeně vsakuje do zemního tělesa. Takové řešení je finančně výhodnější než umělé odvádění dešťových vod do kanalizace, je ekologicky opodstatněné a jako vsakovací plocha podporuje přirozený koloběh vody i doplňování zásob podzemní vody.

Aby celý systém umožňoval účinné vsakování, musí mít také povrchová krytina vysokou vodopropustnost. Pryžové desky z materiálu na bázi pryžového granulátu pojeného polyuretanem jsou pro vodopropustné systémy zvlášť vhodné; patří sem terasová dlažba, desky pro hřiště i krytiny pro mnoho dalších venkovních ploch. Vhodné povrchové krytiny z pryžového granulátu dosahují vodopropustnosti 200 litrů za hodinu a metr čtvereční nebo více.

Menší nerovnosti v nevázané podkladní vrstvě vyrovnává zhutnitelná minerální směs. Minerální směs je tvořena drceným kamenivem, obsahuje jemné částice a její zrnitost se volí podle výšky vyrovnání. Vyvýšená místa se odtěží, směs se rozprostře do hlubších míst, stáhne se do požadované výšky a sklonu a následně se zhutní.

Po zhutnění se kontroluje rovinnost a spád; podle potřeby se provede dodatečná úprava.

Pro dodatečnou úpravu nejsou vhodné čistý písek ani drť bez jemných částic, protože je nelze dostatečně zhutnit a později se mohou posouvat. Podle výšky vyrovnání lze například použít frakci 0/8 nebo 0/16.