Dopadové dlaždice puzzle UZ "Antracit"
- /
-
Připraveno k odeslání
ze skladu za 1-3 dny - 1 088,00 Kč / 4 Kus / m²
- (7,00 kg / Kus)
EAN: 4251469362994 | Číslo položky: 6299
Dopadové dlaždice puzzle ve formátu 50 × 50 cm jsou zkoušeny podle ČSN EN 1177. Čtyři tloušťky od 3 do 6 cm pokrývají kritické výšky pádu od 1,00 m do 2,20 m. Dlaždice jsou vyrobeny z pryžového granulátu pojeného polyuretanovým pojivem. Povrch je protiskluzový a pružné tělo dlaždice tlumí náraz při pádu. Tvarované okraje dlaždic se zasunou do sebe a vytvoří stabilní plochu. Puzzle spoj drží dlaždice tak pevně pohromadě, že obrubník zpravidla není nutný.
Jaká tloušťka odpovídá jaké výšce pádu?
Dopadové dlaždice puzzle jsou podle tloušťky zkoušeny pro tyto kritické výšky pádu: 3 cm do 1,00 m, 4 cm do 1,50 m, 5 cm do 1,90 m a 6 cm do 2,20 m. Dlaždice o tloušťce 3 cm jsou vhodné pro pružinová houpadla, herní domečky a skluzavky pro nejmenší děti, střední tloušťky pro běžné skluzavky, houpačky a prolézačky. Dlaždice o tloušťce 6 cm se používají pod lezeckými věžemi, lezeckými stěnami a na cvičných plochách hasičů. Rozhodující je, aby zkoušená kritická výška pádu dlaždice byla alespoň tak vysoká jako výška volného pádu konkrétního zařízení. Tento údaj zpravidla najdete v dokumentaci výrobce herního zařízení.
Na jaký podklad se dopadové dlaždice pokládají?
Dopadové dlaždice puzzle lze pokládat přímo na beton, asfalt nebo dlažbu. Pro rostlou nebo navezenou zeminu se doporučuje nosná podkladní vrstva z plastového voštinového roštu s výplní z drceného kameniva. Voštinový rošt brání posouvání drceného kameniva v ploše. Každá podkladní vrstva musí být dlouhodobě únosná a pokud možno rovná. Dopadové dlaždice dobře propouštějí vodu. Na spodní straně mají vylisované drenážní kanálky. Na betonu nebo asfaltu voda pod dlaždicemi odtéká ve směru spádu. Na voštinovém roštu se vsakuje do podloží.
Jak se dopadové dlaždice pokládají?
Dopadové dlaždice puzzle se položí na podklad a jejich tvarované okraje se zasunou do sebe. Aby každá řada na kraji končila rovně, rozřízněte pro každou řadu jednu dlaždici napůl. Jednu polovinu položte na začátek a druhou na konec řady. Rovné řezné hrany musí směřovat ven. Dlaždice řežte kotoučovou nebo přímočarou pilou. Poškozenou dlaždici vyjměte a nahraďte novou.
Jakou péči dopadové dlaždice potřebují?
Dopadové dlaždice puzzle nevyžadují téměř žádnou péči. Sypaný dopadový povrch z písku, štěrku nebo dřeva se naopak znečišťuje. Při hraní se postupně zhutňuje a materiál se z něj vynáší. Proto se musí pravidelně čistit, kypřit a doplňovat. Listí a písek z dlaždic zametete koštětem. Odolné nečistoty odstraníte vysokotlakým čističem.
Sleva
Hlavní přednosti produktu
Characteristics
Detaily produktu – materiál a struktura
Comparative values
Kritická výška pádu povrchu tlumícího nárazy na dětském hřišti se stanovuje sérií pádových zkoušek podle ČSN EN 1177. Zkušební hlavice se snímačem zrychlení se spouští z několika výšek na zkušební místa, která se na povrchu volí podle normy. Za kritickou výšku pádu se považuje nejnižší výška, při níž se dosáhne hodnoty HIC 1000 nebo maximálního zrychlení gmax 200 g; rozhodující je nejméně příznivý výsledek ze zkoušených míst.
Výsledek platí pro zkoušenou skladbu a podmínky zkoušky. Zkušební protokol uvádí tloušťku povrchu, jeho podklad a směrodatné zkušební podmínky. Zkouška na místě potvrzuje, jak zabudovaný povrch tlumí nárazy: na stanovených zkušebních místech se z předepsané výšky měřením ověřuje, zda jsou dodrženy mezní hodnoty HIC a gmax.
Kritická výška pádu se podle ČSN EN 1177 stanovuje laboratorní zkouškou; norma zároveň upravuje zkoušku pádem na místě, která ověřuje, zda již instalovaný tlumicí povrch vyhovuje volné výšce pádu daného herního zařízení. V laboratoři se zkušební tělesa o celkové ploše nejméně jednoho čtverečního metru ukládají na rovný a tuhý betonový podklad. Sypké materiály, například písek pro dopadové plochy, štěrk pro dopadové plochy nebo dřevní štěpka, se nanášejí v určené tloušťce vrstvy. Desky tlumicího povrchu se pokládají tak, aby zkouška zahrnovala také spáry mezi deskami. Na povrch dopadá z různých výšek polokulová zkušební hlava o hmotnosti 4,6 kg, s průměrem kolem 16 cm a vestavěným snímačem zrychlení. U desek se provádí nejméně devět pádových zkoušek z nejméně čtyř výšek na oddělená místa vzdálená 25 cm; u sypkých materiálů následují pro každou výšku tři dopady na stejné místo.
Zkouška probíhá při 23 °C, přičemž je přípustná odchylka až pět stupňů. Hodnotí se kritérium poranění hlavy HIC a maximální zrychlení gmax. Kritická výška pádu je výška, při níž je dosaženo jedné z mezních hodnot HIC 1000 nebo gmax 200 g; rozhodující je nižší hodnota určená interpolací naměřené řady. Zkušební protokol uvádí kritickou výšku pádu v metrech se dvěma desetinnými místy a také nejistotu měření zkušební laboratoře.
Výsledek platí pouze pro zkoušenou skladbu, tedy pro typ desky, její tloušťku a spojení, u vícevrstvých systémů pro celou skladbu vrstev. Podkladem zkoušky je tuhá laboratorní podkladní vrstva, nikoli skladba na stavbě. Při zkoušce na místě musí zkušební výška pádu dosahovat alespoň volné výšky pádu herního zařízení podle ČSN EN 1176.
Na místě se zkouší nejméně příznivá místa, například plochy s opotřebeným povrchem nebo s nejmenší tloušťkou vrstvy, a také další reprezentativní místa. Počet zkušebních míst se řídí velikostí dopadové plochy; norma pro něj stanoví minimální počet. Zkouška na místě platí pro prověřená místa a nestanovuje kritickou výšku pádu.
Potřebná tloušťka dopadových rohoží a dopadových desek se určuje podle jejich zkoušené kritické výšky pádu. Kritická výška pádu musí být nejméně rovna výšce volného pádu herního zařízení. Čím vyšší je možná výška pádu, tím větší musí být tloušťka dopadové rohože nebo dopadové desky.
Samotná tloušťka výšku pádu neurčuje. Tlumení nárazů ovlivňuje také skladba, hustota a elasticita výrobku.
Pouze pro orientaci platí: do výšky volného pádu 100 cm tloušťka 3 cm, do 150 cm 5 cm, do 200 cm 7 cm a do 300 cm 10 cm.
Rozhodující je vždy kritická výška pádu konkrétního výrobku uvedená ve zkušebním protokolu podle ČSN EN 1177.
Dopadové rohože a dopadové desky lze použít pro kritickou výšku pádu uvedenou ve zkušebním protokolu podle ČSN EN 1177. Kritická výška pádu je nejnižší výška, při níž je dosaženo hodnoty HIC 1000 nebo zrychlení gmax 200 g. Podle provedení činí přibližně 100 až 300 cm.
Orientačně lze jednotlivé hodnoty přiřadit takto: do 100 cm například nízké herní domky a balanční zařízení; do 150 cm nízké lezecké prvky; do 200 cm lezecké sítě, lezecké sestavy a kombinovaná zařízení; do 300 cm vysoké lezecké věže a velká herní zařízení.
Tyto příklady zařízení slouží pouze pro orientaci. Rozhodující je výška volného pádu konkrétního herního zařízení podle ČSN EN 1176; uvedená kritická výška pádu jí musí alespoň odpovídat.
Dopadové podložky a desky z pryžového granulátu vydrží při běžném používání 10 až 15 let a často i déle. Jsou určeny k dlouhodobému použití v interiéru i exteriéru.
Skutečnou životnost ovlivňuje intenzita používání, místo instalace i povětrnostní podmínky. Na dětských hřištích se obrušování projevuje hlavně v intenzivně využívaných místech, například pod houpačkami nebo u dojezdů skluzavek; ke stárnutí pryžového granulátu přispívá UV záření i střídání mrazu a tání.
Dopadové podložky a desky je vhodné pravidelně kontrolovat z hlediska opotřebení a známek stárnutí. V případě potřeby lze jednotlivé dopadové desky vyměnit bez obnovy celé plochy, což usnadňuje údržbu a může prodloužit dobu používání celé plochy. Zároveň jsou nenáročné na údržbu.
Herní prvek na dětském hřišti s volnou výškou pádu nad 60 cm vyžaduje podle ČSN EN 1176 tlumicí povrch. U zařízení s nuceným pohybem, například houpaček a skluzavek, je tlumicí povrch nutný v celém dopadovém prostoru bez ohledu na výšku pádu. U herních prvků umístěných nízko nad terénem se tato povinnost posuzuje podle výšky pádu i podle druhu pohybu.
Volná výška pádu je vzdálenost mezi plochou, o kterou se tělo opírá nebo na níž se drží, a dopadovou plochou pod ní; smí činit nejvýše 3 m. U plošiny se měří od její podlahy, u houpačky od sedáku a u hrazdy od místa úchopu; při lezení leží výchozí bod 1 m pod nejvyšším místem úchopu. Kritická výška pádu tlumicího povrchu se zjišťuje sérií pádových zkoušek podle ČSN EN 1177 a musí dosahovat nejméně volné výšky pádu herního prvku.
Travnatý povrch nebo rostlá zemina vyhovují podle ČSN EN 1176 do volné výšky pádu 100 cm, pokud je plocha udržovaná, poddajná a bez kamenů, kořenů, základů a jiných tvrdých předmětů. Zhutněná, vyschlá nebo promrzlá plocha tyto podmínky nesplňuje. Na zařízení určená výhradně pro domácí použití se namísto ČSN EN 1176 vztahuje ČSN EN 71-8; tlumicí povrch je však vyžadován i na soukromé zahradě.
Ceny dopadových ploch z desek WARCO začínají přibližně na 865 Kč za metr čtvereční. Tato cena platí pro desky o tloušťce 3 cm a rozměrech 50 × 50 cm; na jeden metr čtvereční jsou potřeba čtyři desky. Podle ČSN EN 1177 je kritická výška pádu těchto desek 110 cm. Uvedené ceny jsou včetně DPH.
Čím jsou desky silnější, tím vyšší je jejich kritická výška pádu a zpravidla i cena za metr čtvereční. Deska o tloušťce 11 cm s kritickou výškou pádu 300 cm stojí podle barvy přibližně 2 500 až 2 900 Kč za metr čtvereční. Potřebná tloušťka desky se odvíjí od výšky volného pádu z herního prvku podle ČSN EN 1176: kritická výška pádu desky musí dosahovat alespoň této hodnoty. Cena každého provedení je uvedena na příslušné produktové stránce v e-shopu.
K ceně desek je třeba připočítat náklady na podkladní vrstvu, například plastový voštinový rošt, a na pryžové obrubníky k olemování plochy. Obojí dodává WARCO. WARCO pokládku nezajišťuje; dopadové desky i dopadové rohože si zákazník pokládá sám nebo si na pokládku najme zahradnickou firmu ze svého okolí. U dopadových rohoží se k ceně desek připočítávají také náklady na pokládku zahradnickou firmou. Jejich výše závisí na náročnosti prací na místě.
Tlumicí desky pro dopadové plochy se nesmějí pokládat přímo na písek, štěrk ani drť, protože volně nasypaný materiál pod elastickými deskami není dostatečně polohově stabilní. Tento problém řeší plastové voštinové rošty, označované také jako rošt pro štěrk, rošt pro trávník, zemní rošt nebo štěrková rohož. Rošty rozdělují plochu do mnoha malých komor, které výplň bočně zadržují a chrání ji před posunem i vyplavováním. Vzniká tak trvale stabilní, rovná a vodopropustná podkladní vrstva pro desky pro dopadové plochy.
Bez komor zůstávají písek, štěrk a drť při zatížení pohyblivé. Výrazně profilovaná spodní strana desek pro dopadové plochy se časem vtlačuje do volné vrstvy a materiál se může přesouvat ze středu desky ke krajům. V loži pak vznikají prohlubně, které elastická deska kopíruje: její střed klesá a okraje se mohou zvedat. Tento typ poškození se označuje jako miskovitá deformace neboli miskování.
Pro přípravu podkladu je nutné zhotovit rovnou a dostatečně únosnou zemní pláň. Neúnosné nebo snadno deformovatelné vrstvy zeminy se odstraňují v rozsahu odpovídajícím místním půdním podmínkám a předpokládanému zatížení; platí to zejména pro volný písek pro dopadové plochy. U málo únosného, soudržného nebo promrzáním ohroženého podkladu se výkop po vrstvách vyplní vhodnou štěrkodrtí a pečlivě zhutní. Na pevném podloží při nízkém až středním zatížení lze podle situace upustit od samostatné podkladní vrstvy ze štěrkodrti.
Plastové voštinové rošty se podle podkladu pokládají přímo na připravenou zemní pláň nebo na tenkou, rovně staženou vrstvu drti. Tloušťka této vrstvy závisí na zvolené skladbě a místních podmínkách. Zemní trny na spodní straně roštů jsou dlouhé asi čtyři centimetry; zasahují do podkladu a podporují ukotvení roštů. Obecně stanovená minimální tloušťka vrstvy drti 6 cm není nutná.
Poté se komory až po horní hranu vyplní vhodnou drtí nebo štěrkem. Výhodné je drcené kamenivo s hranatými zrny, protože se dobře vzájemně zaklesňuje. Výplň se pečlivě zamete do komor, podle potřeby doplní a stáhne do roviny s horní hranou roštů. Desky pro dopadové plochy pak leží celou plochou na vyplněné voštinové struktuře, nikoli pouze na žebrech roštů. Tak vznikne polohově stabilní a vodopropustná podkladní vrstva z plastových voštinových roštů.
Desky pro dopadové plochy se rozloží a spojí podle příslušného návodu k pokládce. Potřeba okrajového ohraničení závisí na výrobkové řadě, spojovacím systému a situaci při pokládce. Některé výrobky WARCO jsou výslovně schváleny pro pokládku na tenkou vrstvu drti.
Tlumicí desky a gumové dlaždice na terasu leží na štěrkových mřížkách lépe a jejich poloha zůstává déle stabilní než při uložení přímo na volně sypané drti. Voštinové buňky drží kamenivo na místě a omezují pohyb jednotlivých zrn. Zrna se proto nemohou při zatížení posouvat do stran ani se při silném dešti vyplavovat. Plocha z desek tak zůstává po mnoho let stabilní a bezpečná.
Ve volně sypané drti mají všechna zrna přibližně stejnou velikost. Chybí jemné zrno, které by vyplnilo mezery, takže i po zhutnění zůstává drť pohyblivá. U pevné betonové desky tato pohyblivost nehraje roli. Elastická tlumicí deska nebo terasová dlaždice z pryžového granulátu však neroznáší zatížení do podkladu rovnoměrně. Drť může být postupně vytlačována k okrajům desek. Gumová dlaždice pak ztrácí oporu ve středu a propadá se. Vytlačená drť se hromadí pod okraji, které se zvedají. Tento projev poškození se označuje jako miskovité prohnutí.
Štěrkové mřížky se v obchodě označují také jako zatravňovací rošty, štěrkové voštiny nebo plastové voštinové rošty. Z volně sypané drti vytvářejí polohově stabilní nosnou vrstvu. Při plnění se kamenivo zarovná přesně do úrovně horní hrany buněk. Kamenivo uzavřené v buňkách zůstává na místě i při zatížení a dešti, takže plocha z desek leží stabilně a bezpečně. Vyplněné mřížky unesou až 400 t/m².
Celá plocha zůstává vodopropustná. U propustného podloží zpravidla není nutný sklon ani odvodnění. Je-li zemina únosná a zatížení malé, stačí odstranit ornici a mřížky položit na tenkou vyrovnávací vrstvu drti. Výkop je menší než u běžné skladby. Nosná vrstva ze štěrkodrti je nutná teprve při málo únosném podkladu, při požadavku na mrazuvzdornou skladbu nebo při vyšším zatížení plochy. Pro štěrkové mřížky hovoří malý rozsah prací.
Viditelný puzzle spoj, spojovací kolíky i skrytý puzzle spoj určují tvar hran pryžových dlaždic, vzhled spár, možné vzory pokládky i to, zda plocha potřebuje lemování. U dlaždic z pryžového granulátu se používají tři varianty: viditelný puzzle spoj, spojení pomocí spojovacích kolíků a skrytý puzzle spoj.
U viditelného puzzle spoje zubatá hrana dlaždice zapadá po celé výšce do sousední dlaždice. Podle řady mohou být zuby rybinové nebo zaoblené; vznikají při lisování, případně se po několika dnech zrání vyřezávají z dlaždice ve výrobě. Míra viditelnosti zubatého vzoru v ploše závisí na provedení hrany a barevném řešení. Mají-li všechny čtyři strany stejný zubatý vzor, lze dlaždice pokládat v libovolném směru; při odlišném vzoru na jednotlivých stranách je směr pokládky určen. Viditelný puzzle spoj je ze tří variant nejstabilnější a udrží plochu dlaždic bez lemování i bez lepení.
Dlaždice se spojovacími kolíky mají rovné hrany a propojují se válcovými plastovými spojovacími kolíky zasunutými do otvorů pro kolíky, které jsou z výroby na bocích dlaždic. Pokládka na vazbu probíhá po řadách s posunem o polovinu: každá dlaždice je spojena se čtyřmi sousedními, vždy se dvěma z předchozí a dvěma z následující řady, zatímco v rámci stejné řady spojení nevzniká. Kolíky omezují pohyb kolmo ke své ose, ve směru osy se však dlaždice mohou pohybovat. Plocha proto vyžaduje lepení nebo pevné lemování působící ve směru osy kolíků; lemování často zajistí stávající atika či zeď, případně může dlaždice ze strany přidržovat navazující trávník ve stejné výšce.
U skrytého puzzle spoje je zubatý profil uložen v osazení na spodní straně, nikoli ve viditelné části hrany. Dvě strany dlaždice nesou vystupující profil a protikus je na zbývajících protilehlých stranách, což určuje směr pokládky. Shora zůstává spoj neviditelný a spáry probíhají přímo. Dlaždice lze pokládat s křížovou spárou v šachovnicovém vzoru nebo s posunem o třetinu. Protože je zubatý spoj uložen v osazení, spára nevede až k podkladní vrstvě a podklad zůstává zcela zakrytý.
Puzzle spoj u pryžových dlaždic spojuje sousední okraje vzájemným zaklesnutím. Na každém okraji se střídají vystupující zuby a odpovídající výřezy, do nichž zuby sousední dlaždice zapadají; obrys okraje tak připomíná puzzle. Podle řady mají zuby rybinový nebo zaoblený tvar, v obou případech je jejich hlavice širší než krček a zuby procházejí celou výškou dlaždice.
Při pokládce se dlaždice shora přitlačí do puzzle spoje již položených sousedních dlaždic. Širší hlavice zubů brání roztažení dlaždic v ploše, zatímco uvolnění spoje je možné pouze svislým zvednutím dlaždice. Puzzle spoj tak drží položené dlaždice po celé jejich tloušťce trvale pohromadě.
Mají-li všechny čtyři strany dlaždice stejné ozubení, lze pryžové dlaždice přikládat k sobě libovolnou stranou; jinak je směr pokládky určený. Lepení ani ohraničení plochy zpravidla nejsou nutné.
Správná pokládka tlumících desek a rohoží pro povrch tlumící pád spočívá v přizpůsobení podkladu, spojovacího systému, prostoru dopadu, výšky pádu a odvodu vody konkrétnímu použití. Platí to jak pro venkovní plochy na zahradě, tak pro veřejná dětská hřiště.
Pod herními prvky musí kritická výška pádu ověřená pro zvolený výrobek a skladbu dosahovat alespoň volné výšky pádu herního prvku. Potřebná velikost plochy pro tlumení pádu se řídí příslušným herním prvkem.
Na beton nebo asfalt lze rohože a desky pro povrch tlumící pád pokládat přímo. Dešťová voda prochází vodopropustným povrchem k nosné vrstvě a z ní odtéká po spádu k volnému okraji nebo do odvodnění.
Na trávník nebo zeminu přímá pokládka nedává smysl. Ani volně nasypaná vrstva písku, drceného kameniva nebo štěrku není vhodným podkladem, protože se časem posouvá.
Po odstranění drnu se na tenkou kladecí vrstvu z drceného kameniva položí plastové voštinové rošty. Rošty se vyplní drceným kamenivem až po horní okraj a na ně se položí rohože nebo desky pro povrch tlumící pád. Dešťová voda pak prochází celou skladbou a může se vsakovat do podloží.
Při vyšším zatížení nebo nepříznivých vlastnostech zeminy je pod kladecí vrstvou z drceného kameniva nutná také odborně navržená podkladní vrstva ze zhutněného mrazuvzdorného materiálu.
Další pokládka se řídí spojovacím systémem. U rohoží se zámkovým spojem se ozubení jedné rohože shora zatlačí do ozubení již položené sousední rohože. Takto vzniklé stabilní spojení zpravidla nevyžaduje lepení k podkladu ani okrajové vymezení.
Desky se spojovacími prvky se pokládají na vazbu. Vyžadují okrajové vymezení, které brání jejich posunu do stran. Na nosné vrstvě s pojivem může být podle situace namísto okrajového vymezení navrženo lepení.
Desky by při pokládce měly mít rovnoměrnou teplotu nejvýše přibližně 17 °C a neměly by být zahřáté přímým slunečním zářením. Při usazování desek usnadní práci gumová palice, při jejich řezání kotoučová pila.
Jestliže plocha pro tlumení pádu končí uvnitř zpevněné plochy, pevně upevněný nájezd brání vzniku výškového přechodu, o který lze při chůzi zakopnout.