Jaká je maximální výška volného pádu u sypké dopadové plochy?
Při provedení sypké vrstvy podle normy dosahuje maximální výška volného pádu při vrstvě 30 cm až 200 cm, při vrstvě 40 cm až 300 cm. Výška volného pádu nad 300 cm není u herních zařízení přípustná.
Tlumení nárazů písku pro dopadové plochy, kačírku, dřevní štěpky a mulčovací kůry zajišťuje volně nasypaná vrstva s mezerami mezi částicemi. V provozu jsou rozhodující zrnitost, tvar zrn, podíl jemných částic, tloušťka vrstvy, podklad, vlhkost a teplota. Tabulka druhů materiálů v ČSN EN 1176-1 stanovuje požadované zrnitosti: písek pro dopadové plochy má mít 0,02 až 0,2 cm a musí být praný; kačírek 0,2 až 0,8 cm, musí být zaoblený a praný. Písek ani kačírek nesmějí obsahovat prachové ani jílovité příměsi. Dřevní štěpka má zrnitost 0,5 až 3 cm, vyrábí se mechanickým drcením dřeva a nesmí obsahovat výrobky ze dřeva, kůru ani listí. Mulčovací kůra je tvořena drcenou kůrou jehličnanů o zrnitosti 2 až 8 cm.
Jemné částice vznikající otěrem, zemina nebo posypový materiál vyplňují mezery ve vrstvě, takže se zrna mohou vzájemně zaklínit a tlumení nárazů se výrazně sníží. Konstrukční tloušťky 30 cm a 40 cm proto vždy zahrnují přídavek 10 cm k minimálním vrstvám 20 cm, respektive 30 cm, protože se sypký materiál při hře odnáší a přesouvá. V místech dopadu vznikají prohlubně, kde pak chybí potřebná tloušťka vrstvy. Dobře viditelné označení na herním zařízení vyznačuje předepsanou výšku naplnění a umožňuje kontrolovat tloušťku při provozu. Podklad musí odvádět vodu, aby sypká vrstva nevlhla odspodu; promísení se zeminou brání separační vrstva nebo separační geotextilie. Podle stanoviště může být nutná také ochrana proti prorůstání kořenů, protože bez ní mohou kořeny prorůstat zespodu.
Vlhkost může písek pro dopadové plochy zhutnit a snížit jeho tlumení nárazů; při dlouhotrvajícím dešti může být volná mulčovací kůra kluzká. Mulčovací kůra se rozkládá a ztrácí objem. Zmrzlý sypký materiál může ztratit požadované tlumení nárazů a dotčené herní zařízení se pak musí uzavřít. Na dopadovou plochu nepatří ani drť určená pro zimní posyp, ani sůl určená k rozpouštění ledu. Jednotlivé sypké materiály se nemají míchat, protože směs může změnit zrnitostní složení, znemožnit zařazení podle tabulky a snížit tlumení. Pro zachování tloušťky vrstvy a tlumení nárazů je nutná pravidelná údržba: v místech dopadu se kontroluje tloušťka a materiál se doplňuje až po označenou úroveň, vrstva se kypří a rovnoměrně rozhrnuje. Odstraňuje se listí, sklo, zvířecí výkaly a rozložená mulčovací kůra; znečištěný písek pro dopadové plochy se čistí nebo vyměňuje.
Sypkou dopadovou plochu lze doložit podle tabulky druhů materiálů v ČSN EN 1176-1, pokud druh materiálu, zrnitost, čistota a skutečně provedená tloušťka vrstvy odpovídají požadavkům. V takovém případě není nutný dodatečný zkušební protokol ke kritické výšce pádu podle ČSN EN 1177. U jiných sypkých materiálů nebo jiných tlouštěk vrstev se kritická výška pádu stanovuje podle ČSN EN 1177. Toto zařazení platí pouze za předpokladu, že jsou požadavky při provozu dodržovány. Kontroly se řídí ČSN EN 1176-7: provozovatel určuje četnost běžných kontrol podle využití, stanoviště a míry ohrožení, provozní kontrola se provádí každé jeden až tři měsíce nebo podle pokynů výrobce a roční hlavní kontrolu provádí nezávislá odborně způsobilá osoba.