Jak se stanovuje kritická výška pádu podle ČSN EN 1177?

Kritická výška pádu se u povrchu tlumícího nárazy na dětském hřišti stanovuje sérií pádových zkoušek podle ČSN EN 1177. Zkušební hlavice se snímačem zrychlení dopadá z několika výšek na více zkušebních míst vybraných podle normy. Za kritickou výšku pádu se považuje nejnižší zkušební výška, při níž hodnota HIC dosáhne 1000 nebo maximální zrychlení gmax dosáhne 200 g; platí tedy již při dosažení kteréhokoli z těchto limitů. Rozhodující je nejnepříznivější zkušební místo.

Výsledek pro nejnepříznivější zkušební místo platí pro zkoušenou skladbu a podmínky zkoušky. Zkušební protokol uvádí tloušťku povrchu, jeho podklad i rozhodné zkušební podmínky. Zkouška na místě slouží k potvrzení tlumení nárazů u zabudovaného povrchu; v určených zkušebních místech se měří z předepsané výšky a ověřuje se, zda HIC a gmax dodržují mezní hodnoty.