Dopadová zatravňovací rohož – 300 cm GG "Travní zelená"

Pryžové desky z pryžového granulátu pojeného polyuretanem určené do exteriéru jsou mrazuvzdorné a lze je používat po celou zimu. Struktura s otevřenými póry přijímá srážky a odvádí je směrem dolů; voda, která v pórech zůstane, má při zmrznutí prostor k rozpínání. Pryžová zrna i polyuretanové pojivo si zachovávají pružnost také při teplotách pod bodem mrazu.

Mrazuvzdorně musí být proveden také podklad. Na podkladních vrstvách zpevněných pojivem voda odtéká pod deskami i mezi nimi po spádu k odvodnění, zatímco vrstvou z drobného drceného kameniva nebo štěrku prosakuje svisle celou skladbou. Pokud se voda pod deskami hromadí, může se podklad citlivý na mráz zvednout a po rozmrznutí opět sednout. Na desky to nemá vliv, plocha však může být nerovnější.

Plochu lze v zimě udržovat hrablem na sníh s hladkou hranou, vedeným tak, aby nezachytával o okraje desek. Sůl používaná v běžném množství k odstraňování náledí pryžovému granulátu neškodí.

Vodopropustnost pryžových desek z pryžového granulátu se může pohybovat od téměř nuly až po více než 1 100 litrů na metr čtvereční za hodinu. Propustnost vody závisí na frakci použitého granulátu i na lisovacím tlaku při výrobě. Desky jsou vyrobeny z pryžového granulátu pojeného polyuretanovým pojivem a mají strukturu s otevřenými póry. Voda neprochází samotnou pryží, ale dutinami mezi slepenými zrny; čím hustěji je zrnitá struktura slisována, tím méně vody deskou projde.

Při nízkém lisovacím tlaku leží nepravidelně tvarovaná zrna volněji vedle sebe, takže mezi nimi zůstávají propojené póry a jemné kanálky. Voda pak deskou proudí kolmo dolů. Akreditovaný institut naměřil podle ČSN EN 12616 i po čtyřech týdnech povětrnostního působení více než 1 100 litrů na metr čtvereční za hodinu.

Desky vyrobené při vysokém lisovacím tlaku mají téměř souvislou zrnitou strukturu a propouštějí už jen malé množství vody. Příslušná hodnota je uvedena jako srovnávací údaj v popisu výrobku. Čerstvě položená plocha přijímá vodu během prvních dnů pomaleji, než odpovídá naměřené hodnotě, protože povrch zrn je zpočátku hůře smáčivý. Lze to přirovnat k nové pláštěnce. Po několika dnech používání dosáhne podlahová krytina plné vodopropustnosti; tento proces urychlí vydrhnutí malým množstvím prostředku na mytí nádobí.

Zkušební protokol lze předložit stavebním úřadům jako doklad o propustnosti vody. Zařazení plochy však závisí na celé skladbě: srážková voda vsákne přes podlahovou krytinu do země pouze tehdy, pokud vodu přijímá také podkladní vrstva.

Kritická výška pádu povrchu tlumícího nárazy na dětském hřišti se stanovuje sérií pádových zkoušek podle ČSN EN 1177. Zkušební hlavice se snímačem zrychlení se spouští z několika výšek na zkušební místa, která se na povrchu volí podle normy. Za kritickou výšku pádu se považuje nejnižší výška, při níž se dosáhne hodnoty HIC 1000 nebo maximálního zrychlení gmax 200 g; rozhodující je nejméně příznivý výsledek ze zkoušených míst.

Výsledek platí pro zkoušenou skladbu a podmínky zkoušky. Zkušební protokol uvádí tloušťku povrchu, jeho podklad a směrodatné zkušební podmínky. Zkouška na místě potvrzuje, jak zabudovaný povrch tlumí nárazy: na stanovených zkušebních místech se z předepsané výšky měřením ověřuje, zda jsou dodrženy mezní hodnoty HIC a gmax.

Kritická výška pádu se podle ČSN EN 1177 stanovuje laboratorní zkouškou; norma zároveň upravuje zkoušku pádem na místě, která ověřuje, zda již instalovaný tlumicí povrch vyhovuje volné výšce pádu daného herního zařízení. V laboratoři se zkušební tělesa o celkové ploše nejméně jednoho čtverečního metru ukládají na rovný a tuhý betonový podklad. Sypké materiály, například písek pro dopadové plochy, štěrk pro dopadové plochy nebo dřevní štěpka, se nanášejí v určené tloušťce vrstvy. Desky tlumicího povrchu se pokládají tak, aby zkouška zahrnovala také spáry mezi deskami. Na povrch dopadá z různých výšek polokulová zkušební hlava o hmotnosti 4,6 kg, s průměrem kolem 16 cm a vestavěným snímačem zrychlení. U desek se provádí nejméně devět pádových zkoušek z nejméně čtyř výšek na oddělená místa vzdálená 25 cm; u sypkých materiálů následují pro každou výšku tři dopady na stejné místo.

Zkouška probíhá při 23 °C, přičemž je přípustná odchylka až pět stupňů. Hodnotí se kritérium poranění hlavy HIC a maximální zrychlení gmax. Kritická výška pádu je výška, při níž je dosaženo jedné z mezních hodnot HIC 1000 nebo gmax 200 g; rozhodující je nižší hodnota určená interpolací naměřené řady. Zkušební protokol uvádí kritickou výšku pádu v metrech se dvěma desetinnými místy a také nejistotu měření zkušební laboratoře.

Výsledek platí pouze pro zkoušenou skladbu, tedy pro typ desky, její tloušťku a spojení, u vícevrstvých systémů pro celou skladbu vrstev. Podkladem zkoušky je tuhá laboratorní podkladní vrstva, nikoli skladba na stavbě. Při zkoušce na místě musí zkušební výška pádu dosahovat alespoň volné výšky pádu herního zařízení podle ČSN EN 1176.

Na místě se zkouší nejméně příznivá místa, například plochy s opotřebeným povrchem nebo s nejmenší tloušťkou vrstvy, a také další reprezentativní místa. Počet zkušebních míst se řídí velikostí dopadové plochy; norma pro něj stanoví minimální počet. Zkouška na místě platí pro prověřená místa a nestanovuje kritickou výšku pádu.

Potřebná tloušťka dopadových rohoží a dopadových desek se určuje podle jejich zkoušené kritické výšky pádu. Kritická výška pádu musí být nejméně rovna výšce volného pádu herního zařízení. Čím vyšší je možná výška pádu, tím větší musí být tloušťka dopadové rohože nebo dopadové desky.

Samotná tloušťka výšku pádu neurčuje. Tlumení nárazů ovlivňuje také skladba, hustota a elasticita výrobku.

Pouze pro orientaci platí: do výšky volného pádu 100 cm tloušťka 3 cm, do 150 cm 5 cm, do 200 cm 7 cm a do 300 cm 10 cm.

Rozhodující je vždy kritická výška pádu konkrétního výrobku uvedená ve zkušebním protokolu podle ČSN EN 1177.

Dopadové rohože a dopadové desky lze použít pro kritickou výšku pádu uvedenou ve zkušebním protokolu podle ČSN EN 1177. Kritická výška pádu je nejnižší výška, při níž je dosaženo hodnoty HIC 1000 nebo zrychlení gmax 200 g. Podle provedení činí přibližně 100 až 300 cm.

Orientačně lze jednotlivé hodnoty přiřadit takto: do 100 cm například nízké herní domky a balanční zařízení; do 150 cm nízké lezecké prvky; do 200 cm lezecké sítě, lezecké sestavy a kombinovaná zařízení; do 300 cm vysoké lezecké věže a velká herní zařízení.

Tyto příklady zařízení slouží pouze pro orientaci. Rozhodující je výška volného pádu konkrétního herního zařízení podle ČSN EN 1176; uvedená kritická výška pádu jí musí alespoň odpovídat.

Dopadové podložky a desky z pryžového granulátu vydrží při běžném používání 10 až 15 let a často i déle. Jsou určeny k dlouhodobému použití v interiéru i exteriéru.

Skutečnou životnost ovlivňuje intenzita používání, místo instalace i povětrnostní podmínky. Na dětských hřištích se obrušování projevuje hlavně v intenzivně využívaných místech, například pod houpačkami nebo u dojezdů skluzavek; ke stárnutí pryžového granulátu přispívá UV záření i střídání mrazu a tání.

Dopadové podložky a desky je vhodné pravidelně kontrolovat z hlediska opotřebení a známek stárnutí. V případě potřeby lze jednotlivé dopadové desky vyměnit bez obnovy celé plochy, což usnadňuje údržbu a může prodloužit dobu používání celé plochy. Zároveň jsou nenáročné na údržbu.

Dopadová plocha s tlumicími účinky je nutná při volné výšce pádu nad 60 cm. Tento požadavek stanoví ČSN EN 1176 pro zařízení dětských hřišť, která spadají do jejího rozsahu platnosti. Pro prolézačky určené výhradně k domácímu použití se místo ní uplatňuje ČSN EN 71-8.

Vhodnou volbou jsou dopadové rohože z pryžového granulátu, jejichž kritická výška pádu stanovená podle ČSN EN 1177 dosahuje nejméně volné výšky pádu prolézačky. Použít lze také sypké výplně, například kůrový mulč, dřevní štěpku, písek nebo dopadový štěrk o zrnitosti 2 až 8 mm. Provádějí se podle požadavků ČSN EN 1176 a je nutné pravidelně doplňovat jejich potřebnou tloušťku vrstvy.

Dopadová plocha musí pokrývat celý prostor dopadu. Do volné výšky pádu 150 cm přesahuje nejméně 150 cm vodorovně za svislý průmět vyvýšených částí zařízení. Při větší volné výšce pádu činí minimální přesah dvě třetiny volné výšky pádu plus 50 cm.

Podklad pod dopadovou plochu je před pokládkou nutné vyrovnat a upravit jako nosný. Odstraní se z něj kameny, sklo, ostré hrany i jiné tvrdé předměty.

Stav celé dopadové plochy se pravidelně kontroluje se zaměřením na poškození a uvolněné spoje, u sypkých výplní také na tloušťku vrstvy. Jednotlivé dopadové desky lze v případě potřeby vyměnit.

Vhodný povrch pod trampolínu závisí na její konstrukci a na instalovaném zabezpečení proti pádu. Trampolína musí stát na rovné a únosné ploše, její nohy musí pevně dosedat a nesmějí se kývat.

U trampolíny s bezpečnostní sítí síť zachytí děti dříve, než dopadnou vedle zařízení na zem. Bezpečnostní síť musí být nepoškozená, správně upevněná a během používání uzavřená. Prostor pod skákací plochou musí zůstat bez předmětů.

Při používání trampolíny bez bezpečnostní sítě v souladu s určením je nutné vytvořit dopadovou plochu tlumící náraz pod zařízením i kolem něj. Pro dopadovou plochu jsou vhodné dopadové desky z pryžového granulátu. Jejich ověřená kritická výška pádu musí odpovídat možné výšce pádu.

Velikost dopadové plochy se řídí údaji výrobce trampolíny o požadovaném prostoru pro pád. V tomto prostoru nesmějí být zdi, ploty, zahradní nábytek, květináče ani jiné tvrdé překážky.

Herní prvek na dětském hřišti s volnou výškou pádu nad 60 cm vyžaduje podle ČSN EN 1176 tlumicí povrch. U zařízení s nuceným pohybem, například houpaček a skluzavek, je tlumicí povrch nutný v celém dopadovém prostoru bez ohledu na výšku pádu. U herních prvků umístěných nízko nad terénem se tato povinnost posuzuje podle výšky pádu i podle druhu pohybu.

Volná výška pádu je vzdálenost mezi plochou, o kterou se tělo opírá nebo na níž se drží, a dopadovou plochou pod ní; smí činit nejvýše 3 m. U plošiny se měří od její podlahy, u houpačky od sedáku a u hrazdy od místa úchopu; při lezení leží výchozí bod 1 m pod nejvyšším místem úchopu. Kritická výška pádu tlumicího povrchu se zjišťuje sérií pádových zkoušek podle ČSN EN 1177 a musí dosahovat nejméně volné výšky pádu herního prvku.

Travnatý povrch nebo rostlá zemina vyhovují podle ČSN EN 1176 do volné výšky pádu 100 cm, pokud je plocha udržovaná, poddajná a bez kamenů, kořenů, základů a jiných tvrdých předmětů. Zhutněná, vyschlá nebo promrzlá plocha tyto podmínky nesplňuje. Na zařízení určená výhradně pro domácí použití se namísto ČSN EN 1176 vztahuje ČSN EN 71-8; tlumicí povrch je však vyžadován i na soukromé zahradě.

Ceny dopadových ploch z desek WARCO začínají přibližně na 865 Kč za metr čtvereční. Tato cena platí pro desky o tloušťce 3 cm a rozměrech 50 × 50 cm; na jeden metr čtvereční jsou potřeba čtyři desky. Podle ČSN EN 1177 je kritická výška pádu těchto desek 110 cm. Uvedené ceny jsou včetně DPH.

Čím jsou desky silnější, tím vyšší je jejich kritická výška pádu a zpravidla i cena za metr čtvereční. Deska o tloušťce 11 cm s kritickou výškou pádu 300 cm stojí podle barvy přibližně 2 500 až 2 900 Kč za metr čtvereční. Potřebná tloušťka desky se odvíjí od výšky volného pádu z herního prvku podle ČSN EN 1176: kritická výška pádu desky musí dosahovat alespoň této hodnoty. Cena každého provedení je uvedena na příslušné produktové stránce v e-shopu.

K ceně desek je třeba připočítat náklady na podkladní vrstvu, například plastový voštinový rošt, a na pryžové obrubníky k olemování plochy. Obojí dodává WARCO. WARCO pokládku nezajišťuje; dopadové desky i dopadové rohože si zákazník pokládá sám nebo si na pokládku najme zahradnickou firmu ze svého okolí. U dopadových rohoží se k ceně desek připočítávají také náklady na pokládku zahradnickou firmou. Jejich výše závisí na náročnosti prací na místě.

Správná pokládka tlumících desek a rohoží pro povrch tlumící pád spočívá v přizpůsobení podkladu, spojovacího systému, prostoru dopadu, výšky pádu a odvodu vody konkrétnímu použití. Platí to jak pro venkovní plochy na zahradě, tak pro veřejná dětská hřiště.

Pod herními prvky musí kritická výška pádu ověřená pro zvolený výrobek a skladbu dosahovat alespoň volné výšky pádu herního prvku. Potřebná velikost plochy pro tlumení pádu se řídí příslušným herním prvkem.

Na beton nebo asfalt lze rohože a desky pro povrch tlumící pád pokládat přímo. Dešťová voda prochází vodopropustným povrchem k nosné vrstvě a z ní odtéká po spádu k volnému okraji nebo do odvodnění.

Na trávník nebo zeminu přímá pokládka nedává smysl. Ani volně nasypaná vrstva písku, drceného kameniva nebo štěrku není vhodným podkladem, protože se časem posouvá.

Po odstranění drnu se na tenkou kladecí vrstvu z drceného kameniva položí plastové voštinové rošty. Rošty se vyplní drceným kamenivem až po horní okraj a na ně se položí rohože nebo desky pro povrch tlumící pád. Dešťová voda pak prochází celou skladbou a může se vsakovat do podloží.

Při vyšším zatížení nebo nepříznivých vlastnostech zeminy je pod kladecí vrstvou z drceného kameniva nutná také odborně navržená podkladní vrstva ze zhutněného mrazuvzdorného materiálu.

Další pokládka se řídí spojovacím systémem. U rohoží se zámkovým spojem se ozubení jedné rohože shora zatlačí do ozubení již položené sousední rohože. Takto vzniklé stabilní spojení zpravidla nevyžaduje lepení k podkladu ani okrajové vymezení.

Desky se spojovacími prvky se pokládají na vazbu. Vyžadují okrajové vymezení, které brání jejich posunu do stran. Na nosné vrstvě s pojivem může být podle situace namísto okrajového vymezení navrženo lepení.

Desky by při pokládce měly mít rovnoměrnou teplotu nejvýše přibližně 17 °C a neměly by být zahřáté přímým slunečním zářením. Při usazování desek usnadní práci gumová palice, při jejich řezání kotoučová pila.

Jestliže plocha pro tlumení pádu končí uvnitř zpevněné plochy, pevně upevněný nájezd brání vzniku výškového přechodu, o který lze při chůzi zakopnout.