Která terasová krytina se nejméně zahřívá?
Stupeň, do jakého se terasová krytina zahřívá, závisí především na fyzikálních vlastnostech materiálu. Klíčovým ukazatelem je měrná tepelná kapacita, která určuje, kolik energie je třeba dodat, aby se teplota 1 kg materiálu zvýšila o 1 K. Například dřevo (asi 1,7 kJ/(kg·K)) a guma (přibližně 1,6 kJ/(kg·K)) vyžadují více energie než beton (asi 0,88 kJ/(kg·K)) nebo mramor (asi 0,8 kJ/(kg·K)). To znamená, že při stejné energetické dávce se krytina z betonu nebo mramoru zahřeje dvojnásobně více než krytina z dřeva či gumy.
Dalším důležitým faktorem je tepelná vodivost (λ), která určuje, jak rychle teplo proniká do materiálu. Guma má tepelnou vodivost přibližně 0,16 W/(m·K), zatímco mramor dosahuje hodnot kolem 2,8 W/(m·K). Minerální krytiny, jako jsou dlaždice, přírodní kámen či materiály jako WPC, se navíc zahřívají rychleji a uchovávají teplo déle.
I když se při jasném nebi se sluncem po celý den všechny krytiny zahřívají, povrch krytiny z gumového granulátu zůstává díky mírnému ohřevu výrazně chladnější. Vnímání tepla je samozřejmě individuální.