Jak se podle ČSN EN 1177 určuje kritická výška pádu dopadové plochy?

Kritická výška pádu se podle ČSN EN 1177 stanovuje sérií pádových zkoušek na dopadové ploše. Zkušební hlavice se snímačem zrychlení dopadá z několika výšek na více zkušebních míst vybraných podle normy. Za kritickou výšku pádu se považuje nejnižší výška, při níž hodnota HIC dosáhne 1000 nebo zrychlení gmax 200 g. Rozhoduje nejméně příznivý výsledek ze všech ověřených míst.

Platnost kritické výšky pádu je vázána na zkoušenou skladbu dopadové plochy a podmínky zkoušky. Zkušební protokol zaznamenává například tloušťku dopadové plochy, podklad a rozhodné zkušební podmínky. U již instalovaných dopadových ploch lze tlumení nárazu ověřit zkouškou na místě. Na určených zkušebních místech se měří z předepsané výšky, zda HIC a gmax zůstávají pod stanovenými mezními hodnotami.